Rizikové chování v dopravě

Rizikové chování v dopravě můžeme obecně charakterizovat jako takové jednání, které vede v rámci dopravního kontextu k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.

Dělíme ho zejména podle cílové skupiny, o které pojednáváme. Základní dělení představují motorizovaní a nemotorizovaní účastníci dopravy:

1. chodec,
2. cyklista,
3. cyklista v městském prostředí,
4. cestující hromadnou dopravou,
5. spolujezdec v motorizovaném vozidle,
6. řidič mopedu nebo motocyklu s objemem do 50 cm³.

Druhým kritériem pro dělení je věk cílové skupiny.

Z pohledu prevence ve školách je nejvýznamnější dopravní výchova, která začíná na prvním stupni základních škol (navazuje na předškolní dopravní výchovu) a trvá až do prvního ročníku středních škol.

Dělení podle věku:

1. stupeň základní školy - chodec, cyklista a cestující hromadnou dopravou,
2. stupeň základní školy - cyklista v městském provozu,
3. stupeň (střední škola) - cyklista v městském provozu, řidič mopedu a motocyklu do 50 cm3, spolujezdec.

Dělení podle typu rizikového chování:

1. rizikové chování způsobené vlivem návykových látek (alkohol a jiné drogy),
2. rizikové chování způsobené neznalostí dopravních předpisů,
3. rizikové chování způsobené osobnostními faktory (agresivní jednání, vyhledávání vzrušujících zážitků, depresivita, přeceňování vlastních schopností).

V dopravě se v rámci preventivních aktivit zaměřujeme na cílovou skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří (*) se nechovají rizikově (primární prevence) a u nichž se snažíme vzniku rizikového chování zabránit, nebo ho alespoň co nejvíce oddálit, (**) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově a jejichž chování se snažíme změnit, resp. mu zamezit (sekundární prevence), (***) na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovali rizikově (a už se nechovají) a jejichž současné chování se snažíme podpořit, anebo na skupinu řidičů a dalších účastníků dopravního systému, kteří se chovají rizikově, svoje chování nehodlají změnit a jejichž chování se snažíme modifikovat tak, aby směřovalo k snižování následných rizik (terciální prevence).

Příkladem jednotlivých opatření může být:

• (*)    dopravní výchova na školách, výcvik a výchova v autoškolách aj.;
• (**)   informačně-edukativní kampaně, mediální kampaně;
• (***) rehabilitační programy pro řidiče.

Rizikové chování v dopravě je:

• chování v rozporu s oficiálními a neoficiálními pravidly,
• agresivní chování,
• neočekávané (nebo nezvyklé) chování.

V rámci preventivních aktivit v dopravě předcházíme:

• nehodám (selhání dopravního systému),
• úrazům,
• ztrátám na životech,
• psychickým traumatům,
• materiálním škodám,
• negativním ekonomickým dopadům (např. jako důsledku dopravního kolapsu),
• ničení životního prostředí.

Rizikové a protektivní faktory

Zastřešující organizací pro bezpečnost silničního provozu je BESIP, působící při Ministerstvu dopravy ČR. Na komunální úrovni se jedná o tyto partnery:

1. městská policie (zejména v oblasti dozoru a asistence v dopravním provozu v místech s vysokým výskytem dětí - např. projekt Bezpečná cesta do školy),
2. dopravní policie (zejména v oblasti vzdělávání a nácviku praktických dovedností),
3. BESIP - metodologická podpora a informace,
4. Centrum dopravního výzkumu - odborné informace a publikace v oblasti dopravní výchovy,
5. Centrum adiktologie PK VFN a 1. LF UK Praha - školení a poskytnutí metodik pro selektivní primární prevenci (Preventure, Unplugged)

Webové stránky:

1. www.ibesip.cz
2. www.cdv.cz
3. www.adiktologie.cz
4. www.uamk-cr.cz

Legislativní rámec, dokumenty (krajské plány, strategie, webové odkazy)

• Národní strategie bezpečnosti silničního provozu
• Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a související s komentářem: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/silnicni-provoz/
• Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu (ŠVP)

Typ prevence - specifická prevence x nespecifická prevence (všeobecná, indikovaná, selektivní), (kdy, pro koho, za jakých okolností)

Nespecifická prevence může mít v určitém rizikovém chování význam, zvláště v dětství.

Nespecifická prevence - obecně můžeme říct, že v oblasti rizikového chování v dopravním kontextu má nespecifická prevence poměrně zásadní význam. Jedná se zejména o volnočasové aktivity, které nenásilnou formou přispívají k formování vhodných dopravních postojů a návyků. Příkladem může být hra na autobus (děti jezdí po hřišti na kole, mají zastávky atd. a pohybují se, jako by byly autobus). Vhodným prostředím může být prostředí školní družiny. Smyslem je obecně podpořit vhodné návyky a postoje.

Specifická prevence

• všeobecná - jedná se o dopravní výchovu (jak teoretická část, tak praktický nácvik). Za velice vhodné lze považovat zařazení dopravní výchovy od 1. ročníku ZŠ, a to minimálně v rozsahu 2x půl den za jedno školní pololetí. Nedílnou součástí by měl být nácvik praktických dovedností.
• indikovaná a selektivní - jedná se zejména o oblast rizikových faktorů majících původ v osobnosti dítěte. Vhodné je použít některý ze screeningových nástrojů (např. Preventure, Unplagged) pro indikaci a další práci s rizikovou skupinou. Dalším způsobem pro indikaci cílové skupiny může být pozorování nebo orientační test v rámci dopravní výchovy. V rámci indikované nebo selektivní primární prevence se zaměřujeme na individuální práci dle rizikových faktorů osobnosti dítěte.

Doporučené postupy a metody z hlediska pedagoga

• zjištění sociálního klimatu ve třídě, sociometrie, interaktivní programy, rozvoj sociálních kompetencí - popis, včasná intervence, besedy aj.
• efektivní postupy by měly být evaluovány, založeny na vědecky ověřených datech ...

Vhodné postupy:

1. Dopravní výchova
   1. dopravní besedy v prostředí školní třídy - může vést dopravní policista, dopravní psycholog, vyškolený pedagog;
   2. použití multimediálních pomůcek - ilustrace prostřednictvím audiozáznamu, PC her, přehrávání scének, různých ilustrovaných materiálů (např. pro výuku dopravního značení - více informací v odkazech na literaturu);
   3. praktický nácvik na dopravním hřišti;
   4. exkurze (pracoviště dopravní policie, dopravní podnik aj.).
2. Práce s rodinou - Formou poskytování informací na rodičovských schůzkách, případně individuální konzultace s rodiči. Za vhodné považujeme poskytnutí informačního materiálu rodičům (více viz odkazy na literaturu) podle způsobu dopravy jejich dítěte do školy.
3. Práce s osobností dítěte - Za vhodné považujeme indikaci prostřednictvím pozorování při dopravní výuce (případně na dopravním hřišti), nebo dle rizikových faktorů (uvedených výše) zjištěných při screeningu rizikového chování obecně. Ve výjimečných případech může jít také o informace od policie (přestupky nebo trestné činy).

Nevhodné postupy:

• multimediální akce a kampaně, sportovní akce jsou užitečné a podpůrné, ale nezařazují se do specifických programů, zastrašování aj.

Za nevhodné postupy pro děti na ZŠ považujeme multimediální masové akce založené na prezentaci negativních dopadů (formou zastrašování) rizikového chování v dopravě (např. akce The Action).

V oblasti rizikového chování v kontextu dopravy téměř výlučně komunikujeme s rodiči dítěte a domlouváme případné akce orientované na zvýšení kompetencí dítěte v dopravním systému (ideálně dle informací od rodičů, v jakých dopravních situacích se jejich dítě pohybuje). Výjimečně kontaktujeme policii, a to zejména v případě, kdy jsme svědky aktivit dětí, které mohou vést k dopravním nehodám.

Možnosti a limity pedagoga (doporučení rozvoje duševního zdraví, prevence burnt out ...)

Pedagog, pokud má podezření, popř. zkušenost s výrazně rizikovým chováním žáka, má možnost konzultovat nápadnosti v chování žáka s výchovným poradcem ve škole, popř. obrátit se na příslušnou pedagogicko psychologickou poradnu s žádostí o konzultaci, popř. využít možnost supervize.

Důležité odkazy a literatura:

• Zvadová Zuzana, Janoušek Stanislav: Aby tě auto nepřejelo: prevence dopravních úrazů na 1. stupni ZŠ. Praha: Státní zdravotní ústav, 2006.
• Heinrichová Jitka: Bezpečná cesta do školy. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006.
• Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na auta: dopravní výchova pro 1. - 2. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.
• Mizerová Blanka (překlad): Dávej pozor na přechodu: dopravní výchova pro 3. - 4. třídu. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004.
• Adamovská Marie (ilustrace Edita Plicková): Děti v dopravním provozu, aneb O klukovi z počítače. Praha: Rotag, 2004.
• Frajerová Lenka (ilustrace): Dopravní výchova: pro 1. a 2. ročník základní školy. Praha: BESIP - Ministerstvo dopravy ČR, 2006.
• Votruba Josef (ilustrace Michal Kocián): Dopravní výchova. Díl 2, Cyklista: pro 4. a 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1993.
• Votruba Josef: Dopravní výchova. Díl 1, Chodec. Praha: Fortuna, 1992.
• Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova dětí a mládeže jako jeden z pilířů ochrany zdraví a prevence úrazů. Brno: MSD, 2008.
• Stojan Mojmír (vedoucí autorského kolektivu): Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, 2007.
• Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část I. Brno: MSD, 2008.
• Stojan Mojmír et al.: Dopravní výchova v RVP pro 2. stupeň ZŠ. Část II. Brno: MSD, 2008.
• Implementace dopravní výchovy do školního vzdělávacího programu. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity: Centrum dopravního výzkumu:      MS Press, 2006.
• Chlopková Jarmila (metodika), Susekárová Lenka (ilustrace): Ostravská dopravní školička 2009 = Kid's road safety school of Ostrava 2009. Ostrava: Repronis pro společnost; Libor Václavík - Libros, 2009.
• Stojan Mojmír et al.: Škola a zdraví 21: dopravní výchova v RVP pro 1. stupeň ZŠ. Brno: MSD, 2008.
• Lowis Dean (autor), Schalinski Florian (ilustrace): Šupito: bezpečně v silničním provozu: pěšky, na kole nebo na kolečkových bruslích: dopravní výchova. Praha: Mutabene, 2009.
• Límová Lucie: Teorie dopravní výchovy. Praha: Karolinum, 2006.

Čerpáno ze zdroje: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny