Z Pamětí města Ivanovic na Hané

Kulturní vývoj 1848 - 1918.

Největší vliv na kulturní vývoj obyvatelstva má škola, neboť jest základem všeho vzdělání. Kulturní úroveň povznáší se také divadlem, knihovnami, časopisy, životem spolkovým a j.

1. Škola novodobá.

Škola stará trvala do r. 1869, ale novými zemskými zákony r. 1870 změnila se od základu. Šestiletá návštěva školní prodloužena o dvě léta, dosavadní dozor církevní zrušen, a nová škola postavena pod dozor státní. Předměty učebné (náboženství, čtení, psaní, počítání) rozmnoženy předměty novými: zeměpisem, dějepisem, přírodopisem, silozpytem, kreslením, zpěvem, tělocvikem a ručními pracemi ženskými.

Postaráno bylo o větší vzdělání učitelů a zvýšeno bylo jejich služné, tak že už nemusili si přivydělávati muzikou po hospodách ani zvonictvím. Od r. 1870 měl zdejší nadučitel ročního platu 500 zl., učitel 400 zl. a podučitel 250 zl.

Zrušení naturálních dávek školních.

Když r. 1870 vydány byly na Moravě nové školské zákony spočívající na základě říšského zákona z r. 1868, vykoupila se obec ivanovská od naturální dávky školní jak o tom svědčí listina daná ve Vyškově 31. května 1876:

Intimát o vyrovnání.

C. k. okresní hejtmanství vyškovské schvaluje tímto narovnání uzavřené 18. prosince 1875 mezi oprávněnou místní školní radou v Ivanovicích a mezi plnomocníky občanů, totiž p. Basilem Macalíkem č. 50. a p. Františkem Černým č. 20. z Ivanovic stran výkupu naturálních dávek školních k výkupu ve smyslu zákona z 9. května 1873 oznámených jak následuje:

1. Uznávají jmenovaní plnomocníci (B. Macalík a F. Černý), pravost a právnost školních naturálních dávek, pozůstávajících v odvádění 35 bochníků chleba po 30 krejcarech v roční hodnotě 10 zl. 50 kr. r. č. a zavazují se jménem plnomocnitelů a sice:

Vypadající kapitál z oné dávky v obnosu 210 zl. r. č., na který každý ze 27 tříčtvrtláníků po 4 zl. 70 20/134 kr. r. č., t. j. 126 zl. 94 4/134 kr, a každý ze 53 čtvrtláníků po 1 zl. 56 96/134 kr. r. č., t. j. 83 zl. 5 130/134 kr. r. č., dle ustanovení § 4. uvedeného zákona za 20 let ve stejných čtvrtročních lhůtách vždy 15. ledna, 15. dubna, 15. července a 15. října u c. k. berního úřadu ve Vyškově k prospěchu oprávněné školy v Ivanovicích zapraviti a tímto placením 15. července roku 1876 započíti. Naproti tomu přestane na věčné časy povinnost odváděti řečené naturální dávky, obnášející u každého tříčtvrtláníka 2 bochníky a u každého čtvrtláníka 1 bochník chleba.

2. Plnomocníci ve jménu povinných zavazují se nedoplacený kapitál pravidelně a dle obnosu splacených podílů kapitálu s pěti ze sta (= 5 %) úrokovati.

3. Úroky každého 3/4láníka v obnosu 23 68/134 kr. a každého čtvrtláníka v obnosu 7 112/134 kr. budou se účtovati na začátku každého čtvrtletí a mají se zaplatiti zároveň se splacenými podíly.

4. V pozemkové knize ivanovské má se na držebnostech jmenovaných v 1. odstavci jako nový vklad vyznačiti břemeno k zaplacení výkupního kapitálu na každého povinného částečně vypadající a sice na každého ze 27 tříčtvrtláníků po 4 zl. 70 20/134 kr. a na každého ze 53 čtvrtláníků po 1 zl. 56 26/134 kr. i s 5%ními úroky.

O tom se uvědomují dotyčné strany u připojení seznamu všech 80 povinných; c. k. okresní školní pokladna ve Vyškově se poukazuje, aby částky kapitálu i s úroky přijímala případně dobývala. C. k. okresní soud ve Vyškově se žádá, aby v pozemkové knize na jmenovaných usedlostech provedl vtělení nového břemene peněžitého za vykoupené naturální dávky.

C. k. okresní hejtmanství ve Vyškově 31. května 1876.

C. k. okresní hejtman Beranek.

Na úhradu vydržování školy platili rodiče dětí školní plat. Roku 1882 odvedla obec ivanovská bernímu úřadu ve Vyškově 2.305 zl. r. č. školního platu.

Přestavba školní budovy

Škola dosavadní byla přeplněna a budova nestačila. Roku 1869 usnesl se proto obecní výbor na přestavbě budovy školní, aby měla 4 učírny. Plán na přestavbu zhotovil zednický mistr J. Dobíšek z Vyškova. Přestavba provedena v době od 1. července do 15. listopadu 1870.

Rozšíření školy

16. listopadu 1870 začalo se učiti a to ve dvou třídách. Ve školním roce 1871 - 1872 otevřena třetí třída, roku 1874 - 1875 otevřena čtvrtá třída a zároveň systemisováno místo učitelky ženských prací ručních. R. 1886 - 1887 byla otevřena pátá třída. Ve hlavní budově školní (č. 211) byly 4 učírny; pátá učírna umístěna byla v najaté místnosti panské kasárny (č. 218).

Učitelé

Největší vliv na povznesení a rozkvět školy má nesporně učitel. Jaký je učitel, taková je škola. Dobrou školou povznáší se vzdělání, mravnost a tím i blahobyt všeho obyvatelstva.

Na škole obecné v Ivanovicích působili v letech 1869 - 1896 tito učitelé:

• 1869 - 1895 Antonín Wiedermann, nadučitel.
• 1869 - 1873 Alois Dohnal.
• 1871 - 1873 František Král.
• 1873 - 1876 Josef Kuchta.
• 1874 - 1905 Amálie Navrátilová, učitelka ženských prací ručních.
• 1874 - 1876 Josef Berger.
• 1874 - 1876 Florian Stänzl.
• 1876 - 1877 Antonie Sedláčková.
• 1876 - 1889 Karel Heller.
• 1877 - 1881 Josef Mňuk.
• 1877 - 1878 Antonín Dostal.
• 1878 - 1879 Karel Jáchymek.
• 1879 - 1887 Petr Nakládal.
• 1881 - 1882 Alois Železný.
• 1882 - 1887 Ondřej Mík.
• 1886 - 1887 Hynek Slepánek.
• 1887 - 1922 Adéla Kindlová.
• 1887 - 1892 Josef Fuka.
• 1887 - 1893 František Hladký.
• 1889 - 1925 Karel Knob.
• 1892 - 1902 Josef Knap.
• 1893 - 1897 Václav Pohorský.
• 1895 - 1896 František Tupý.
• 1896 - 1912 Antonín Placher, nadučitel.

Dne 31. října 1895 odešel do výslužby po 26letém působení v Ivanovicích první zdejší nadučitel, Antonín Wiedermann, známý nejen jako dobrý učitel, ale i jako nejlepší hudebník mezi učitelstvem na okrese vyškovském.

Po odchodu nadučitele Antonína Wiedermanna vedl zatímně správu školy učitel Karel Knob (od 1./11. 1895 do 7./3. 1896). O uprázdněné místo nadučitelské ucházelo se 7 žadatelův. Terno sestaveno takto: 1. Karel Knob, 2. Antonín Placher, 3. Ludvík Fiala. Okresní školní rada přiřkla místo nejstaršímu, t. j. Antonínu Placherovi, rodáku ivanovskému, jenž t. č. byl nadučitelem ve Vážanech K. Nově ustanovený nadučitel nastoupil v Ivanovicích 7./3. 1896.

Vzrůst školy. Nová budova školní.

Kolem roku 1890 vzrostl počet žactva tak, že ve 4. a 5. třídě bývalo přes 100 žáků. Komise 6. května 1891 zjistila, že školní místnosti pro 403 žáky nestačí a vlhká učírna pro druhou třídu že je nezdravá. Dané návrhy: 1. dosavadní budovu školní (č. 211) rozšířiti přístavbou, nebo 2. na č. 166 postaviti novou budovu školní - byly zamítnuty. Také pozdější návrhy: 1. stavěti na náměstí (na č. 160) nebo 2. na panském láně za humny byly komisí zavrženy.

Komisí 17. května 1892 uznáno místo, kde stála panská kasárna (č. 218) za nejlepší. Koupeny proto 2 domky a panská kasárna s kusem zahrady za 9.200 zl. r. č.

Stavba školy byla zadána stavitelské firmě Konečný a Nedělník v Prostějově. Stavba jednopatrové budovy školní provedena v letech 1896 - 1897. Základní kámen posvěcen slavnostně 25. června 1896. Dne 13./7. 1897 uznala komise novou budovu za vhodnou. 29. srpna 1897 oslaveno pak dokončení stavby odpoledne slavnostním posvěcením školní budovy a večer koncertem v Besedním domě.

Ještě než stavba budovy školní byla dokončena, podaly místní školní rada s obecním zastupitelstvem žádost k zemské školní radě o zřízení měšťanské školy pro chlapce. Zemská školní rada žádosti vyhověla. Když pak komise 13./7. 1897 uznala školní budovu za vhodnou, podala okresní školní rada zprávu zemské školní radě o zařízení školy, a zemská školní rada povolila otevříti I. třídu měšťanské školy pro chlapce začátkem školního roku 1897 - 1898; r. 1898 povoleno otevříti II. třídu a roku 1899 III. třídu. První zápis konán 30. a 31. srpna 1897.

Zatímním správcem měšťanské školy ustanoven odborný učitel Fr. Lad. Gartner, jenž učil předmětům I. odboru, t. j. českému jazyku, zeměpisu, dějepisu a němčině. Předmětům III. odboru (počtům, měřictví s rýsováním a kreslení) učil Antonín Placher, v přírodopisu, silozpytu, zpěvu a tělocviku vypomáhali jiní učitelé z obecné školy.

Když vypsán byl konkurs na místo ředitelské, podáno do 28. února 1898 dvanáct žádostí. Na návrh místní školní rady i obecního zastupitelstva ustanoven byl ředitelem dosavadní nadučitel, pan Antonín Placher. Zemská školní rada zrušivši místo nadučitelské, podřídila pod jeho správu obecnou i měšťanskou školu.

Škola obecná organisována byla 10. června 1897 tak, že zřízeno bylo 6 tříd: 1. 2. 3. třída byly smíšené, t. j. pro hochy a děvčata společně; 4. třída chlapecká pro hochy 4. a 5. školního roku, 4. a 5. třída dívčí pro dívky 4. až 8. školního roku.

Zřízení měšťanské školy v Ivanovicích jest kulturní čin velkého významu, a to nejen pro obyvatelstvo domácí, ale také pro okolí města Ivanovic, odkud děti docházejí sem do měšťanské školy. Značnou zásluhu o rychlé zřízení měšťanské školy v Ivanovicích získal si okresní školní inspektor Ant. Vorel dobrými radami i vlivem svým v okresní školní radě.

Měšťanská škola dívčí. Přístavba 2. patra budovy školní.

Podstatná změna nastala, když 24. června 1904 bylo zemskou školní radou povoleno zříditi dívčí školu měšťanskou, spojenou s měšťanskou školou chlapeckou. Bylo patrno, že jednopatrová budova školní pro umístění všech tříd nestačí, proto pomýšlela místní školní rada na přístavbu školy. Dle dobrozdání architekta Wittnera z Olomouce byla nejvýhodnější přístavba 2. patra (na budově čís. 218), což dle jeho plánů provedl v době od 30. června do 31. srpna 1904 zednický mistr Ludvík Sochor z Ivanovic. Ve 2. patře počalo se však učiti až 15. listopadu 1904, až stavba vyschla. Budova jednopatrová roku 1897 postavena byla za 60.000 zl., 2. patro roku 1904 za 40.000 K r. č.

První třída měšťanská dívčí otevřena roku 1904, druhá třída roku 1905 a třetí roku 1906. Pátá třída dívčí obecná byla roku 1904 zrušena. Bylo tedy roku 1906 pět tříd školy obecné (1. 2. 3. smíšené, 4. třída A pro chlapce, 4. třída B pro děvčata) a šest tříd školy měšťanské.

Přibrání tří učíren ze staré školní budovy.

Počet žáků stále vzrůstal, takže v letech 1906 - 1909 bylo nutno zříditi pobočky postupně při všech třídách školy obecné. Roku 1906 proměněny pobočky 4. A a 4. B na 4. a 5. třídu pro hochy i děvčata. Při 1. a 2. třídě školy obecné zřízeny téhož roku (1906) pobočky, v následujících třech letech také při 3. 4. a 5. třídě.

Roku 1909 vyučováno bylo v 16 učírnách 661 žáků. Roku 1910 - 1911 zřízena pobočka při 1. třídě měšťanské chlapecké, roku 1911 - 1912 pak také při druhé třídě měšťanské pro chlapce. Tak nyní vyučováno již v 18 třídách. Proto, že nedávno rozšířená budova školní již nestačila, bylo nutno vypomoci třemi učírnami v 1. patře staré budovy školní v čís. 211. Z bývalé 2. třídy a kabinetu v přízemí staré budovy školní zřízen byl byt pro učitele; také bývalý byt nadučitelův byl od obce některému učiteli pronajat.

Rozdělení dosavadní školy ve dvě školy.

V říjnu 1909 podán sborem učitelským pamětní spis místní školní radě a obecnímu výboru, aby zakročily u zemské školní rady o rozdělení školy ve dvě školy samostatné: chlapeckou a dívčí. V březnu 1911 byl návrh tento ředitelem Placherem obnoven. Místní školní rada za souhlasu obecního výboru podala 25. června 1911 zemské školní radě žádost za rozdělení školy dosavadní ve dvě školy samostatné, což zemská školní rada 15. července 1912 povolila.

Při komisionelním jednání 31. srpna 1912 bylo povoleno použití také tří učíren ve staré budově školní (č. 211).

Po odchodu ředitele Ant. Plachera do výslužby (31. října 1912) vypsán byl konkurs na 2 místa ředitelská a po návrhu místní školní rady a obecního výboru jmenováni byli novými řediteli 2 zdejší odborní učitelé: Karel Knob a Jan Paleček. Karel Knob, jenž dosud vedl zatímně správu školy chlapecké i dívčí, jmenován ředitelem měšťanské a obecné školy chlapecké, Jan Paleček ředitelem měšťanské a obecné školy dívčí.

1. března 1913 provedeno rozdělení budovy oběma školám: Škole chlapecké přiděleno 1. patro a přízemí s bytem pro ředitele. Druhé patro a 3 učírny ve staré školní budově přiděleny škole dívčí. Tělocvičny v přízemí používají obě školy. Také čištění a otop obou škol svěřeny školníkovi jedinému.

Na měšťanské škole působili tito učitelé:

Na měšťanské škole chlapecké působili:

Na měšťanské škole dívčí působili:

Na škole obecné působili (1896 - 1913) tito učitelé:

• 7./3. 1896 - 31./10. 1912 Ant. Placher, nadučitel, od 23.4. 1898 ředitel.
• 1896 - 19..... Ant. Stokláska, katecheta.
• 1./4. 1889 - 31./8. 1899 Karel Knob, od 1./9. 1899 na škole měšť. a od 1./3. 1913 ředitel.
• 1./9. 1874 - 1./11. 1905 Amálie Navrátilová, (žen. ruč. pr.), zemřela v Koryčanech 31./5. 1923.
• 1./9. 1887 - 1922 Adéla Kindlová, od r. 1913 na dívčí škole.
• 28./10. 1897 - 1./10. 1905 Frant. Procházka, od 16./9. 1906 na škole měšť.
• 1./9. 1898 - 1./3. 1899 Ladislav Koza, zemřel 1915.
• 1./3. 1899 - 31./12. 1904 Jan Skácel.
• 1./12. 1899 - 29./8. 1909 Václav Pohorský. (Po prvé 1893 - 1897). Zemřel 29./8. 1909.
• 1899 - 1901 Marie Nepožitková (Sponarová).
• 1901 - 1905 Františka Skořepová.
• 1903 - 1917 Jakub Kořínek.
• 1905 - 1907 Václav Sehnal.
• 1905 - 1906 Rudolf Sedláček.
• 1905 - 1908 Žofie Tesařová.
• 1905 - 1929 Marie Hradilová, učitelka žen. prací ručních.
• 1906 - 1910 Jan Mariánek.
• 1906 - 1912 Josef Šianský.
• 1907 - 1908 František Šujan.
• 1907 - 1908 Jiří Dvořák.
• 1908 - 1909 Bohumila Tvarůžková.
• 1908 - 1911 Petra Pospíšilová.
• 1909 - 1910 Marie Dřímalová.
• 1909 - 1912 Emilie Machařová.
• 1909 - 1920 František Kupka.
• 1909 - 1910 František Matoušek.
• 1909 - 1917 Vladimír Mazálek.
• 1909 - 1912 Jan Mareček.
• 1909 - 1912 Bohumil Pospíšil.
• 1909 - 1913 Marie Zapletalová.
• 1910 - 19..... Marie Skácelová, od r. 1913 na škole dívčí.
• 1910 - 1920 Ant. Maršálková, od r. 1913 na škole dívčí.
• 1911 - 1920 Heřma Hofmanová, od r. 1913 na škole dívčí.
• 1911 - 1912 Anežka Holancová.
• 1911 - 1913 František Navrátil, zemřel 23./1. 1921.
• 1912 - 1913 Josef Skopal.
• 1912 - 1921 Antonín Auda (v letech 1914 - 1919 byl na vojně).
• 1912 - 19..... Viktorie Kučová, z. učitelka žen. ručních prací.

Škola v době války 1914 - 1918.

Poměry válečné měly na školu vliv velmi neblahý. Mnoho vytrpěla škola od politických úřadů, které měly a mohly školu chrániti ode všech ústrků.

Učitelé musili z nařízení úředního konati místo vyučování různé soupisy a rekvisice. Učitelé, kteří byli vojenské služby za schopny uznáni, musili jít na vojenskou frontu.

Školní úřady nařídily, aby školní děti pomáhaly pracovati na poli. Takto zanedbané dny návštěvy školní musily býti počítány jako omluvené. Tím stala se návštěva školní nepravidelnou, a prospěch vyučování slábl, klesal. V zimě zase, kdy návštěva školní mohla býti dobrá, musilo býti vyučování často pro nedostatek uhlí zastaveno nebo obmezeno.

Všichni učitelé v záznamech vojenských byli jako politicky podezřelí poznamenáni (p. v.) a někteří i uvězněni (v Hamó u Vídně).

A jak pokořujícím pro českou národní školu bylo nařízení politických úřadů 27. I. 1916 "ozdobiti školu prapory na oslavu narozenin německého císaře Viléma"!

Místní školní rada.

Místní školní rada skládala se ze členů volených obecním výborem a ze tří (nevolených) virilistů: nadučitele jako zástupce školy, faráře jako zástupce církve a ředitele jako zástupce velkostatku. Místní školní radě bylo se starati o hmotné potřeby školy a podporovati její prospěch. Největší vliv měl předseda místní školní rady, a bylo vždy štěstím školy, byl-li předseda mužem škole přejícím a o její dobro starostlivým.

• 1870 - 1877 - Antonín Feit, mlynář, předseda, Jos. Horníček, místopředseda, Alois Dohnal, učitel, zástupce školy místo p. Ant. Wiedermanna, jenž t. č. byl členem okresní školní rady ve Vyškově, Václav Krolop, zástupce velkostatku, jenž r. 1871 také se stal členem okresní školní rady, Vilém Korger, revírník, 2. zástupce velkostatku, Ondřej Mík, rolník, Jakub Knap, rolník, zástupcové poplatníků.
• 1877 - 1880 - Hynek Palásek, předseda, Basil Macalík, místopředseda, A. Wiedermann, nadučitel, Václav Krolop, Josef Šafařík, Ant. Feit.
• 1880 - 1883 - Jakub Knap, předseda, Fr. Hanák, místopředseda, Ant. Wiedermann, Václ. Krolop, Josef Šafařík, Fr. Černý, Jan Slezák, Josef Štolfa, obecní tajemník.
• 1883 - 1886 - Alois Horníček, předseda, Fr. Hanák, místopředseda, A. Wiedermann, V. Krolop, Karel Macalík, Jakub Medek, a od r. 1885 P. Jan Hudeček, kaplan, zástupce církve.
• 1886 - 1892 - Ant. Dohnal, předseda, Ant. Wiedermann, místopředseda, V. Krolop, P. J. Hudeček, Alois Horníček, Fr. Kadlčík, Fr. Macík, Karel Macalík, Jakub Medek.
• 1892 - 1895 - Ant. Dohnal, předseda, A. Wiedermann, místopředseda, V. Krolop, P. Jan Hudeček, Fr. Kadlčík, Fr. Macík, Fr. Duda, Hynek Palásek, Fr. Kopřiva.
• 1895 - 1896 - Ant. Dohnal, předseda, A. Wiedermann, místopřeseda, P. David Kubíček, farář, Václ. Krolop, Rud. Horníček, Fr. Kadlčík, Fr. Duda, H. Palásek, Fr. Kopřiva.
• 1896 - 1899 - Rud. Horníček, předseda, Fr. Kadlčík, místopředseda, Fr. Duda, Fr. Šťastný, Jan Přikryl.
• 1899 - 1902 - Jan Černý, předseda, Ant. Placher, místopředseda, Ant. Kotrlý, učitel, zást. školy, P. David Kubíček, V. Krolop, Dr. Fr. Bohdan, Jan Vl. Pokorný, Fr. Přikryl, Fr. Šťastný.
• 1902 - 1905 a 1906 - 1909 - Frant. Hanák, starosta, předseda, Jan Černý, místopředseda, A. Placher, Ant. Kotrlý, P. D. Kubíček, Dr. Fr. Bohdan, JUDr. Karel Krolop, Jan Celý, Jiří Kopřiva, Fr. Skoupil, Fr. Baňka, náhradník.
• 1909 - 1911 - Jan Černý, předseda, Fr. Hanák, místopředseda, Ant. Placher, K. Knob, učitel, 2. zástupce školy, Josef Chlebovský, farář, Dr. F. Bohdan, Dr. Karel Krolop, Karel Langer, Jiří Kopřiva, Jan Celý.
• 1911 - 1914 - Dr. K. Krolop, předseda, K. Langer, místopředseda, Karel Knob a Jan Paleček, ředitelé, P. Josef Chlebovský, farář, Fr. Hanák, Jiří Kopřiva, Lud. Sochor, Lad. Horníček, Fr. Baňka.
• 1914 - 1917 a 1917 - 1920 - Dr. K. Krolop, předseda, K. Langer, místopředseda, K. Knob, řed., Jan Paleček, řed., P. Jos. Chlebovský, Fr. Hanák, starosta, L. Sochor, Jiří Kopřiva, Lad. Horníček, Jos. Horníček (č. 232).
• P. Josef Chlebovský - zemřel 24. 10. 1915; Dr. Karel Krolop - zemřel 16. 2. 1919 byl předsedou místní školní rady 7¹/₂ roku, o školu staral se svědomitě.

Okresní dozorcové školní (inspektoři).

• 1869 - 1870 - Dr. Karel Švipl, profesor německého gymnasia v Brně.
• 1870 - 1877 - Vilém Dechet, učitel německé školy v Brně.
• 1877 - 1879 - Ludvík Vašica, řed. č. učitel. ústavu v Příboře.
• 1879 - 1882 - Jan Frey, řed. něm. měšťan. školy ve Vyškově.
• 1882 - 1884 - Dr. František Škorpík, děkan v Kučerově.
• 1884 - 1907 - Antonín Vorel, profesor č. ústavu učitelek v Brně.
• 1908 - 1920 - Ant. Kotrlý, řed. měšť. školy v Rousínově.
• 1920 - 1926 - Josef Lulay, řed. měšť. školy ve Vyškově.
• 1926 - Ant. Votava, řed. měšť. školy v Miroslavi.
• 1926 -  ...... - Dr. Karel Mrázek, řed. měšť. školy v Brně.

Okresní hejtmani, předsedové okresní školní rady.

• 1869 - 1872 - Josef Januška, později referent v zem. školní radě.
• 1872 - 1875 - Karel Khade.
• 1875 - 1877 - Josef Beránek.
• 1878 - 1884 - Vladimír Kramer.
• 1885 - 1891 - K. Schmidl.
• 1891 - 1896 - Leopold Büngener.
• 1896 -  ...... - Vilém Šťastný.
• ....... - 1909 - Dr. Josef Nevyjel, velký příznivec školy. Zemřel 20. 5. 1909.
• 1909 - 1912 - Dr. Josef Wierer, velký příznivec školy.
• 1912 - 1917 - Mořic Daudlebský ze Sterneku. Zemřel 2. 3. 1917.

Příznivci (= přátelé) školy.

Dne 13. února 1890 založen byl školní fond obnosem 71 zl., které vytěženy za skvostnou pokrývku, již vyšila a škole darovala zdejší industriální učitelka, Amálie Navrátilová. Táž Amálie Navrátilová darovala r. 1895 na zvětšení školního fondu háčkovanou pokrývku, za niž se utržilo 25 zl. r. č.

Peněžitými dary Kontribučenské spořitelny vyškovské zvýšen školní fond r. 1890 o 71^.70 zl. a r. 1895 o 74 zl. r. č.

R. 1891 darovala Kontribučenská záložna v Ivanovicích na školní fond 8 zl. r. č.

Také rozmnožen školní fond dvěma dary rolníka Josefa Horníčka a sice r. 1899 darem 300 zl. a r. 1914 darem 400 K r. č.

R. 1915 musila však škola upsati a dáti ze školního fondu na druhou válečnou půjčku 1000 K r. č. - Účelem školního fondu bylo kupovati z úroků fondu potřeby pro chudé žáky, případně pomůcky školní.

Také výnosy některých koncertů a divadelních představení věnovány na podporu chudých žáků.

Tak r. 1886 věnován výnos koncertu Ant. Wiedermanna, 50 zl. r. č., na potřeby pro chudé žáky.

Na nadílku při vánočním stromku 1899 věnována sbírka dámské jednoty Libuše, 329 zl. r. č. a 50 kusů oděvu.

Výnos divadelní dětské hry Popelka (17. 12. 1911) věnován České komisi pro ochranu dítek.

Z výnosu dětského divadla Zlatá nit (25. 3. 1918) věnováno bylo Českému srdci v Brně 400 K r., Českému srdci v Praze a ve Vídni po 100 K = 200 K r. a na žákovskou knihovnu v Ivanovicích 344 K r.

Za to zase žáci a žačky škol ivanovických sebrali v době válečné značné obnosy a věnovali je ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech a na jiné účely humánní.

Matičko naše, ty školo národní,

vychovej národu hojně lidí

hořících pro pravdu, dobro, krásu!

2. Živnostenská pokračovací škola.

Zárukou rozkvětu živnostnictva jest dorost vzdělaný a pro požadavky doby co nejlépe vyzbrojený. Základy vzdělání klade živnostenská pokračovací škola. Uvědomělí občané ivanovští starali se tedy o to, aby zde taková škola byla založena.

Dne 12. července 1896 svolal místní odbor Národní jednoty (předseda Dr. F. Bohdan, jednatel Josef Knap, učitel), schůzi živnostníků. Na ní promluvil nadučitel Antonín Placher "O významu živnostenské pokračovací školy pro Ivanovice a okolí."

Sestoupil se zatímní 11členný výbor, v němž zasedali:

Josef Hruban, starosta obce Ivanovic,

Rudolf Horníček, předseda místní školní rady,

Jiří Kopřiva, předseda společenstva živností řemeslných,

Fr. Kadlčík, předseda společenstva živností svobodných,

František Černý, ředitel Občansko-živnostenské záložny,

Jan Černý, správce Kontribučenské záložny,

Václav Krolop, ředitel velkostatku,

MUDr. Fr. V. Bohdan, obvodní lékař,

P. David Kubíček, farář a místoděkan,

Jan Šmíd, majitel továrny na hospodářské stroje,

Antonín Placher, nadučitel.

Tento výbor podal žádost na místodržitelství v Brně o povolení zříditi a otevříti živnostenskou pokračovací školu v Ivanovicích, což bez námitek povoleno bylo. A tak 1. listopadu 1896 bylo slavnostním způsobem vyučování zahájeno.

Organizace školy.

Škola průmyslová byla od roku 1897 dvoutřídní a měla dle potřeby v některých letech přípravku nebo pobočku. Vyučovalo se od 1. října do 1. května a to zprvu ve všední dny večer, od roku 1907 - 1908 v sobotu a v neděli dopoledne, od roku 1911 - 1912 ve čtvrtek a v neděli ráno. Za války odešli na vojnu mistři a učitelé, a škola průmyslová byla na čas zastavena.

Správu školy vedli a zároveň učili:

Antonín Placher po 12 let: od 1./11. 1896 do roku 1908,

Fr. L. Gartner po 3 měsíce: od 1./10. 1909 do 31./12. 1909,

Karel Knob po 15 let: od 1./1. 1910 do 1./5. 1924,

František Procházka: od 1./10. 1924 do 1./5. 1929.

Kromě jmenovaných učili na té škole: Josef Knap, Václav Pohorský, Jan Paleček, Josef Horníček a j. Místní duchovenstvo učilo náboženství a Dr. Bohdan přednášel o zdravotnictví.

Dozor školy průmyslové svěřen byl profesorům české státní průmyslové školy v Brně. Dozorci byli: Eduard Černý r. 1897, K. Welzl r. 1898, K. Dolejš r. 1899, pak Josef Halín, Vojtěch Dvořák, C. Černý a V. Hrabák. Snahou všech (učitelů i dozorcú) bylo školu povznésti a udržeti ji na výši doby.

Pilní žáci bývali odměňováni knihami a povzbuzováni ku snaze a práci ještě větší. A vskutku mnozí z žáků této školy se vyšinuli a dosáhli v životě postavení vynikajícího. Tak na př. Antonín Langer, ředitel elektrárny v Berlíně, Jan Kellner, Josef Raška, t. č. učitel na této pokračovací škole, Jan Machala, prokurista elektrotechnického závodu Bartelmus a Donát v Brně.

Práce učňů bývaly vystavovány nejen na místních výstavách, ale byly posílány i na výstavy cizí, tak ve Vyškově třikrát (r. 1902, 1914 a 1925), v Boskovicích, v N. Rousínově, v Jičíně, v Kroměříži.

Péčí dámské jednoty "Libuše" byla roku 1910 zřízena pro učně zvláštní knihovna.

Podporovatelé a příznivci školy.

Náklad na školu byl značný: první rok 595 zl. r. č. Za 30 let spotřebovalo se na vydržování školy 120.000 K. Škole dostalo se subvence (= podpory) státní, zemské, obchodní komory. Město Ivanovice poskytuje nutné místnosti, světlo, otop, přispívá penězi na vydržování školy a hradí případný schodek (= nedostatek v rozpočtu); má tedy o školu obzvláštní zásluhu.

I obec Chvalkovice V. každoročním příspěvkem pamatuje na zdejší živnostenskou školu. Také Občansko-živnostenská záložna v Ivanovicích, Kontribučenská záložna v Ivanovicích a místní sladovna jsou stálými podporovateli živnostenské školy v Ivanovicích.

Také předsedové společenstev živností řemeslných i svobodných v Ivanovicích byli vždy štědrými podporovateli školy.

O hojnou podporu ze subvence zemské získali si zásluhy pp. rada Arnold Janda a Julius Dorazil, president obchodního gremia, oba ve Vyškově.

Roku 1925 zřízeno bylo při živnostenské škole oddělení oděvní.

Chvála slov Karla Havlíčka: "Podle lásky ke škole pozná se hodnota obce" padá zajisté i na obec ivanovskou.

3. Německá škola (židovská).

Do roku 1870 chodily děti rodičů židovských do školy obecné. Roku 1870 zřídila zdejší náboženská obec židovská za podpory německého šulfrajnu soukromou jednotřídní školu německou. Byloť zde roku 1836 (dle top. Volného) 351 židů a roku 1890 (sčítání lidu) 196 židů.

Po dvě léta 1870 - 1871 učil každodenně od 10 do 12 hodin zdejší učitel Alois Dohnal děti židovské jazykem německým.

Školu tuto převzal německý zemský výbor asi v letech 1896 - 1898 do veřejné správy, ale uvědomil o tom jen židovskou náboženskou obec v Ivanovicích.

Okresní hejtmanství vyškovské žádalo občas politickou obec ivanovskou, aby navrhovala terna na obsazení místa správce německé školy a odpovídala na různé výnosy týkající se této školy. Obecní výbor však důsledně trval na tom, že škola německá patří náboženské obci židovské a proto nepřijal ani práv ani povinností k této škole.

Na přípis c. k. okresního hejtmanství ze dne 16./9. 1913 č. 37.532 v záležitosti této německé školy učiněno bylo jednomyslné usnesení, že obecní výbor i dnes, pokud mu nebude úředně prokázáno, na jakém právním základě škola německá v Ivanovicích byla zřízena a v jakém poměru obec k této škole stojí, nemůže ani práva vykonávati, ani se uvázati jak ohledně povinností, tak i ohledně jakýchkoli břemen. Obecní výbor považuje německou školu za konfesijní školu židovskou: na její věcné potřeby přispívají pouze vyznavači konfese židovské a také budovu školní považují za majetek náboženské obce židovské. Dále podotýká obecní výbor, že rekurs podaný v této věci 24. srpna 1907 (č. 2844) dosud meritorně vyřízen nebyl.

Všeobecnou mobilisací v roku 1914 byl učitel německé školy povolán k vojenské službě. Židovští rodiče (Bohumír Götzlinger, Julie Hájková, David Donnebaum) žádali 14. září 1914 o přijetí svých dětí do české školy. Byli upozorněni na Marchetova jazyková nařízení a bylo jim slíbeno, že děti jejich budou přijaty, prokáží-li zkouškou znalost české řeči a podepíší-li rodiče prohlášení, že své děti dávají do české školy dobrovolně a bez všelikého nátlaku s české strany. Když jmenovaní rodiče prohlášení podepsali, vstoupilo jejich 11 dětí do české školy (16./9. 1914).

Brzy na to žádalo c. k. okresní hejtmanství po obecním výboru určité usnesení stran té německé školy. Na to odpověděl obecní výbor: "Obecní výbor města Ivanovic, vyslyšev zprávu městské rady, seznal, že německá škola v Ivanovicích již neexistuje, jelikož není zde ani žactva, ani učitele. Jest tedy obecní výbor toho mínění, že podle § 19. zemského zákona ze dne 24. ledna 1870 z. z. č. 17 místní škola německá nenáleží ke školám potřebným. Určitého návrhu se zřetelem na své stanovisko obecní výbor nečiní."

Roku 1914 nabídla náboženská obec židovská místní školní radě pomůcky i nářadí německé školy. Nabídka nebyla však přijata, protože ty věci jsou pro českou školu bezcenné. Budova německé školy byla pak roku 1925 prodána.

Jan Paleček.

4. Život spolkový.

Jest nesporno, že i spolkovým životem šířila se kultura. Do roku 1860 nebylo možno zřizovati spolky, neboť vídeňská vláda, zvláště Bachova viděla v každém českém spolku, třebas i dobročinném, čertovo kopýtko, snad skryté zednářství, rejdy proti vládě a pod. A kdož by nevěděl, jak řádila censura, jak potlačovala každé volnější slovo? Je známo, co od vlády ministra Bacha bylo zakoušeti Karlu Havlíčkovi a jiným mužům.

Teprve po roce 1860 počaly se po vlasti naší zřizovati spolky a jednoty; tak na př. "Sokol" v Praze r. 1862. Tento spolkový ruch pronikl i do Ivanovic a tak vidíme zde kolem r. 1870 první začátky života spolkového.

V letech 1860 - 1870 bylo zde čtenářů velmi málo: kromě faráře a učitele četli noviny tehdejší starosta Aug. Chaloupka, Basil Macalík a obecní tajemník, Ant. Placher.

(Dle Š. M.)

První počátky divadla.

Také o divadle nebylo zde ještě potuchy. Roku 1867 - 1868 pořádali studující: Jan Pazderka, Fr. Černý, Fr. Pokorný, Josef Macalík, F. Kroutilík, Návrat, Rosák, Pavlas, pak slečny M. Rosáková, Placherová, Antonie Tesárková, Marie Černá z Ivanovic a slečna Honová z Vyškova "besedy", na nichž kromě hudby a zpěvu přednášeny básně. Hudbu řídil tehdejší učitel Koutný; při hudbě spoluúčinkovali rolník Jáchymek, kožišník Basil Macalík, kovář Přidal, šafář Jan Přikryl. Pokladníkem býval knihař Jan Macalík.

Když v letech 1869 - 1873 působil v Ivanovicích učitel Alois Dohnal, soustředil kolem sebe několik ochotníků a uspořádal s nimi v hostinských místnostech na nádraží, pak u Zámečníků (nynější hostinec č. 136), u Provazníků a v sále u Chaloupků (nynější Sokolský dům č. 220) řadu divadelních her, jako: Rekrutýrka v Kocourkově, Učitel ve francouzském zajetí, Hrabě v šatlavě, Za živa mrtví manželé a j. Ochotníky byli František Kopřiva, stolař, Karel Langer, mydlář, Josef Klíč, krejčí, Antonín Bernhajer, krejčí, Josef Hejný, obuvník a Jakub Pazderka. Jako ochotnice účinkovaly: Marie Černá (Štolfová), Marie Horníčková (Součková), Emma Suchá (Mňuková) a Klára Suchá. Z nich všech žijí už jen Alois Dohnal, řídící učitel v. v. a František Kopřiva, oba v Ivanovicích. Stejné oblibě jako ochotnické divadlo těšily se i divadelní hry dětské, které režisér Alois Dohnal prováděl se školní mládeží.

V letech 1873 - 1874 založen byl spolek divadelních ochotníků, v jehož řadách družili se: Jan Vl. Pokorný, Karel Macalík, Rudolf Horníček, Josef Veselý, bratři Filip, Jan a Josef Černí, Fr. Hanák, Alois Horníček, Alois Kellner, Karel Nakládal, Josef Hruban, Jan a Josef Knap, Jan Krejčíř, Karel Langer, František Kopřiva, F. Skoupil, Josef Tesárek, J. Slavík, Michal Kavečka, Šimon Macalík a j. Pak Teresie Chaloupková, Marie Černá, Ant. Macalíková, sestry Marie, Josefka a Teresie Rosákovy, sestry Friedmanovy a j.

Zprvu hrálo se v hostinských místnostech na nádraží, pak v hostinci č. 155 (nynějším Lidovém domě), potom stále v hostinci u Chaloupků (č. 220). Hrávalo se dosti často, takže 20. července 1879 pořádali ochotníci již 52. představení.

Hudbu a zpěvy řídil zprvu nadučitel A. Wiedermann, později učitelé Mňuk a Heller. Platnou pomocnou silou byl natěrač Zamykal. Výborným, protože zkušeným nápovědou po 30 let byl Jan Černý. Ředitelem ochotnického divadla po mnoho let byl rolník Karel Macalík.

(Dle Š. M.)

Čerpáno z kroniky pana Františka Hladkého "PAMĚTI MĚSTA IVANOVIC NA HANÉ" vydané NAKLADATELSTVÍM GARN 2018.